Japonsko v Čechách

English version

Foto

Ukázka aranžmá...
Svitkové obrazy



Sansuiga, malba hor a vody na svitkových obrazech

10. května 2011

Stejně jako bonsaje můžeme v tokonomě nebo na jiném místě doma či v kanceláři prezentovat také velké svitkové obrazy s přírodními motivy, které patří mezi milovníky kakemono k nejoblíbenějším…

Kakemono, častěji jen kakejiku je výraz pro japonský obraz nebo kaligrafický znak vytvořený obvykle na hedvábné tkanině nebo speciálním papíru. Jeho stabilitu při zavěšení zajišťují na rozdíl od klasického rámu jen tyče jikugi, přičemž na spodní z nich mohou viset závaží fuchin. Rám nemá svitek proto, aby se dal srolovat, čímž se zamezí jeho poškození při přepravě nebo skladování. Na rozdíl od obrazů makimono, které jsou určeny k rozbalování vodorovným směrem zprava doleva, se kakemono rozbalují svisle shora dolů. Tyto svitky se mohou aranžovat buď v tokonomě, nebo jen na čistém světlém pozadí, např. na zdi. Jsou-li velkých rozměrů (obr. 1), prezentují se samostatně, popř. s jednoduchou ikebanou nebo tradiční japonskou figurou. Menší pak můžeme vídat ve společném aranžmá s bonsajemi nebo suiseki. Na rozdíl od tradičních nástěnných maleb shohekiga lze snadno a rychle svitky kakejiku vyměňovat, a navodit tak vždy správnou atmosféru pro setkání s přáteli či osobní meditaci. Obrazy kakejiku se v Japonsku objevily během období Heian (794 – 1185), kdy ale zobrazovaly převážně jen náboženské motivy. Teprve v období Muromači (1392 – 1568) na nich nacházíme krajiny, květiny nebo ptáky. Z hlediska šířky je dělíme na tatejiku (svitek je vyšší než širší) a yokojiku (obrazy jsou širší než vyšší).

Sansuiga 


Tento výraz pochází z čínského slova šanšuejhua a v překladu znamená „malba hor a vod“. Jako pojem je používán pro čínské, korejské a japonské malby, které zobrazují idealizovaný pohled na formace hor, řek, mraků a jejich „doplňků“, kterými bývají kameny nebo stromy. Vedle zobrazování osob (džinbucuga) a ptáků nebo květin (kačóga) patří sansugia k hlavním kategoriím dálněvýchodní malby. Zobrazování krajin mělo v Číně svoji dlouhou tradici, ale do popředí zájmu tamních malířů se začalo dostávat až v 11. století. V Japonsku se jako první objevovaly buddhistické krajinomalby seirjóku sansui ovlivněné modrozelenými přírodními sceneriemi. Nepocházely ale od tamních malířů, byly zhotoveny v Číně v období dynastie Tang. V pozdním Heianu (12. st.) se v rámci začleňování původní čínské kulturní platformy do japonského malířství začaly nově malované scenerie krajin prezentovat v podobách jednotlivých ročních období (šiki-e) nebo známých a proslulých míst (meišo-e). Tyto výjevy se pak staly základem pro yamato-e (styl malířství, který se snaží objektivně a realisticky zobrazit krásy přírody).

Za největšího japonského malíře, zabývajícího se krajinomalbou, je považován zenový mnich Tojo Sesšu (1420-1506), jehož styl ovlivňuje i pozdější díla s tématem krajinných scenerií. Narodil se v provincii Biču na ostrově Honšú a působil také v kjótském zenovém klášteře Šókoku, který byl v tehdejší době známým kulturním centrem. Během své cesty do Číny (1467-1469) byl Sesšú osloven krásami místní krajiny, ale zklamán úrovní malby tamních mistrů. Po návratu do Japonska se usadil a tvořil v prefektuře Oita. Během let 1481-1484 podnikl dlouhou cestu po Japonsku, jejímž výsledkem byla řada skic japonské krajiny. Následně se usídlil v Jamaguči (provincie Suho), kde pod záštitou rodu Mori založil studio Tenkai-toga-ro, které rozvíjel až do své smrti. Mezi nejznámější krajinomalby tohoto umělce patří sada svitků, zobrazujících 4 roční období (uložena v Národní muzeum v Tokiu), vytvořena buď ještě na cestách v Číně, nebo krátce po návratu do Japonska. Zatímco tyto obrazy nacházíme ve formě svitků kakemono, jiné Sesšuovy krajiny jsou ve formách makimono. Nejslavnější z nich je více jak 15 metrů široký svitek Sansui Čokan (sbírka rodiny Mori, Jamaguči), který dokonale reprezentuje tušomalbu suiboku, kombinující bezchybnou práci štětce s pronikavou interpretací nálad a podob přírody. Tématicky začíná toto velkolepé dílo jarní krajinou a končí zimními sceneriemi. Zároveň zobrazuje i hory, borovice, kameny, lidské postavy, rybářské čluny, vesnické chatrče a městské domy.

Jak vyplývá z výše uvedeného textu, lze se u krajinných maleb sansuiga setkat jak s obrazy, jejichž motivem jsou krajiny skutečné, tak i s motivy abstraktními, snovými nebo nábožensko-mýtickými. Sansuiga někdy zobrazuje také atmosféru roční nebo denní doby, a je tak vhodné využít takové svitky pro navození vhodné nálady při popíjení čaje, oslavě různých svátků a výročí nebo při jiné příležitosti související s uctěním hosta.

V japonské tokonomě (základní půdorys pro aranžování je 176x88 cm) je aranžmá tvořeno dvěma až třemi objekty. Kromě svitkového obrazu lze tedy použít také květiny, bonsaje, suiseki, sošky (nejčastěji tenkei) nebo i jiné cenné umělecké předměty s patinou stáří. Nejčastější aranžmá, se kterým se lze v Zemi vycházejícího slunce setkat, je ale kombinace svitku s květinami. Pro takové aranžování není nutné se cíleně věnovat cestě květin kadó (ikebana), protože i Japonci použijí často neformální vázu s čerstvě natrhanými květinami bez snahy o jejich složitou kompozici v nádobě. Při aranžování je dobré se vyvarovat duplikaci prvků scenerie. Jsou-li dominantním motivem krajinného svitku borovice, není vhodnou součástí aranžmá bonsai tohoto druhu. Rovněž sansuiga a krajinný suiseki se k sobě nehodí. Použijeme tedy raději kámen objektový sugata-ishi (figura světce, filozofa nebo umělce), inspirovaný meditativní povahou liduprázdných hor. Při čajovém obřadu je pak lepší aranžovat kámen v podobě chatrče (kuzuya-ishi) a k němu přidat svitek s námětem horské scenerie. Vhodným použitím „nedřevnatých bonsají“ kusamono nebo doplňkových rostlin shitakusa lze zase zvýraznit roční období v případě, že není z krajinné malby příliš dobře patrné. 

Na zájemce o krajinnou malbu pamatuje i projekt Japonsko v Čechách. Na našich stránkách si můžete svitky s touto tématikou nejen prohlédnout, ale i zakoupit, a pak již jen stačí je vhodně aranžovat…  

Text: Tomáš Homola, foto: Jan Stropnický

© Japonsko v Čechách, 2009-2017
Šíření obsahu bez souhlasu Věry Trčkové není povoleno.
Web: STACH software  |  Design: Jan Junek
rss články | rss starožitnosti | výměna odkazů

Japonsko v Čechách je jedinečný projekt, který přináší milovníkům východního umění pravé japonské starožitnosti až do domu. Obrazy, sošky, porcelán a mnoho dalšího sami v Japonsku vybíráme a přivážíme do Čech