Japonsko v Čechách

English version

Foto

Kovová hibači
Rodinná hibači se zásuvkami na ukládání předmětů denní potřeby
Zdobená hibači s boxem kiribaku
Moderní způsob využití hibači je oblíbený nejen v Japonsku

Kamínka HIBAČI dříve a v současnosti...

22. ledna 2011

Tímto článkem zahajujeme letošní sérii reportáží, které by vám měly přiblížit nabízené umělecké předměty a japonské starožitnosti

Hibači (HIBACHI) je výraz, kterým se označuje přenosné ohřívadlo, sloužící jako zdroj tepla. Z hlediska jazykového se jedná o  kombinaci japonských slov HI (oheň) a BACHI (nádoba). I když jsou hibači spojována hlavně s Japonskem, pocházejí z Číny, kde se používala k vytápění domů šlechty. Kdy byla kamínka hibači poprvé použita v Japonsku, není přesně známo, ale písemné záznamy ukazují na to, že k tomu mohlo dojít v období Heian (798-1185). Vzhledem k nízké dostupnosti kovů v Číně a Japonsku byla kamínka vyráběna původně z jedlového dřeva a vymazávána hlínou. Nicméně řemeslníci začali brzy dodávat zájemcům i verze s vložkou z mosazného nebo měděného plechu a obalem ze dřeva, u kterého se kvůli lehkosti hodně využívala i u nás známá Paulownia tomentosa - KIRI. Často tak můžeme narazit i na výraz KIRI-HIBACHI. Povrch dřevěného pláště je často velice dekorativní a při jeho zdobení se používaly i zlaté fólie. Kamínka Hibači mají mnoho rozličných podob. V zásadě rozlišujeme kamínka „rodinného typu“ a přenosná. Tak jak se hibači postupně vyvíjela, můžeme se setkat jak s dřevěnými, tak i keramickými nebo celokovovými variantami.

Nedílnou součástí kamínek je i popel z výhonků rýže. Ten nejen izoluje oheň od spodní části nádoby, ale jako jediný (ostatní druhy popela se sléhají) dokáže díky své lehkosti a poréznosti zabezpečit přísun vzduchu, který je důležitý pro správné hoření. Oheň se nerozdělává přímo v kamínkách, ale postupuje se tak, že do mělké prohlubně v popelu opatrně vložíme na jiném místě připravené rozžhavené uhlíky. Teprve na ně pokládáme buď rýžové brikety, nebo kvalitní uhlí na grilování, které musí mít minimum příměsí. Po vyhasnutí se nechají hibači vychladnout a třeba až druhý den se vyberou zbytky uhlíků a popel se vyčistí. To byl dříve i jeden z prvních ranních úkolů gejši, která se starala o chod pánova domu. K manipulaci s uhlíky v kamínkách nebo na příkládání se používají železné hůlky. Ty mohou být buď velice jednoduché podoby, nebo bohatě zdobené, třeba i se zlacenými figurkami zvířat na konci, který držíme v rukou. Kromě praktického významu sloužily hůlky, podobně jako velikost a způsob zdobení dřevěného pláště hibači, k označení společenského postavení. Čím dražší a ozdobnější byly, tím měl jejich majitel vyšší vliv a moc. V letním období, kdy nebylo potřeba topit, se hibači dávala do speciálních obalů kiribaki a skladovala se v domě na místech k tomu určených. Vyčištěný popel se uchovával na suchém místě zvlášť.

O tradiční hibači se v současné době zajímají hlavně sběratelé starožitností a milovníci uměleckých předmětů. Kromě privátní sféry sloužila hibači např. také jako stálý zdroj ohně na volných prostranstvích v táborech samurajských válečníků, nebo se u nich ohřívali na bojištích v době 2. světové války vojáci. A pokud bychom se vrátili o nějaké to desetiletí v čase zpátky, mohli bychom se s nimi setkat třeba i v čekárnách vlakových nádraží. Tam ale byla, podobně jako v domácnostech, postupně nahrazována olejovými topidly. V myslích Japonců však zůstávají dodnes, a stávají se tak jedním z národních symbolů…

Pokud vás náš článek zaujal, můžete si kamínka prohlédnout popř. zakoupit v nabídce Hibači.

© Japonsko v Čechách, 2009-2017
Šíření obsahu bez souhlasu Věry Trčkové není povoleno.
Web: STACH software  |  Design: Jan Junek
rss články | rss starožitnosti | výměna odkazů

Japonsko v Čechách je jedinečný projekt, který přináší milovníkům východního umění pravé japonské starožitnosti až do domu. Obrazy, sošky, porcelán a mnoho dalšího sami v Japonsku vybíráme a přivážíme do Čech