Japonsko v Čechách

English version

Foto

Japonské pokrmy jsou nejen chutné a zdravé, ale i oku lahodící...
Tofu
Typické místo pro japonské stolování...
Soudek s tradičním japonským nápojem saké
Automaty s ovocnými limonádami Pocari Sweat
Calpis water
Umeshu - sladké vínoj z meruněk UME

Japonská gastronomie, 3. díl

21. listopadu 2010

V tomto díle povídání o japonské gastronomii se seznámíme se základními stravovacími návyky a oblíbenými nápoji...

Stravovací návyky a etiketa 

Jídlo je pravděpodobně nejživějším projevem japonské kultury a pro Japonce je velmi důležité. Příprava a podávání pokrmů odráží tradiční důraz na vzhled pokrmů. Japonci věří, že jídlo má oslovit všechny smysly, a proto dbají na pečlivost připřípravě. Jídlo je uměním a potěšením pro oči i chuťové pohárky. 

Stravování v Japonsku se výrazně odlišuje od toho evropského v mnoha směrech, např. ve způsobu sezení, používání nádobí, způsobu servírování pokrmů. V etiketě týkající se společné konzumace jídel se liší i od zvyklostí sousedních zemí jako je Čína a Korea. 

Výrazným znakem je například používání jídelních hůlek místo příboru. „Japonské jídelní hůlky (haši) jsou kratší a křehčí, než čínské a dolní konec mají zašpičatělý. Napichování soust hůlkami je nepřípustné, stejně jako nahrnování jídla z misky přímo do úst (v Číně je to naopak naprosto normální). Předávání soust někomu jinému na jeho hůlky a zapíchávání hůlek do misky s rýží je spojováno s pohřebními zvyky. Nepřístojná je rovněž gestikulace a ukazování hůlkami a nesmí se jimi přitahovat a odsunovat věci po stole. Existují však i jídla, při jejichž konzumaci se používá lžíce.

Tradiční japonské stravování probíhá u nízkých stolů, u nichž lidé většinou klečí na polštářích (zabuton), popř. sedí v tureckém sedu na speciální dřevěné plošině (zašiki) pokryté rohožemi (tatami). Před vstupem na tyto rohože je povinností zout si obuv. Některé zašiki mají zapuštěné plochy na nohy. Po pohodlném usazení se ke stolu použije každý strávník navlhčenou žínku (ošibori) k otření rukou. Po poté je slušností ji opět složit do původního tvaru a položit na stůl, popř. ji v průběhu stolování využít k otírání prstů. 

Japonská jídla jsou podávána v mnoha malých miskách a talířcích odlišných tvarů a materiálů, které musí být v souladu s podávanými ingrediencemi. Typická japonská hostina se může skládat až z dvaceti malých chodů, které je možné konzumovat v jakémkoli pořadí. 

Další zajímavou součástí japonského stolování je srkání. Při konzumaci horkých nudlí je slyšitelné nasávání téměř nutností, neboť napomáhá chlazení jídla a tím předchází nepříjemnému spálení úst. Vydávání zvuků při jídle je také projevem spokojenosti. 

V Japonsku se pokládá za neslušné, když si člověk nalévá vlastní alkoholické nápoje. Vždy by měl obsloužit jinou osobu a vyčkat, než mu bude služba oplacena. Poté se pronáší přípitek „kampai“ neboli na zdraví! Špičkou japonského stolování jsou restaurace zvané „rjótei“. V místnostech uprostřed pečlivě upravených zahrad se nachází luxusní místnosti, kde se stravují především bohatí obchodníci a politici. Jsou zde poskytovány nejen služby stravovací, ale návštěvníci mají také možnost objednat si služby gejši. 

Nápoje a čajový obřad

Nápoje (ať už alkoholické či nealkoholické) hrají v japonské společnosti důležitou roli a také ročním období má na podávání nápojů velký vliv. Teplota tekutin je pokládána za způsob, jak lze zčásti regulovat tělesnou teplotu. Z tohoto důvodu čaj a saké se v zimě pijí horké a v létě studené.

Alkoholické nápoje: alkoholické nápoje a to především saké je tradiční národní tekutinou, a proto je také podávána přirůzných náboženských oslavách a rituálech (např. Shintó), svatbách a festivalech. Vyrábí se společným kvašením rýže a vody a kdysi bylo připravováno v chrámech a svatyních po celé zemi. Saké neboli japonské rýžové víno se obvykle podává v malých lahvích (tokkuri) a popíjí se z nízkých keramických šálků (o-choko nebo sakazuki) a to buď teplé (atsukan), které se pije hlavně v zimě, nebo studené (reishu). Nejkvalitnějším druhem saké je „daigindžó“, které se vyrábí z nejtvrdšího jádra rýžového zrna. Přestože v poslední době ustupuje saké do pozadí a oblibě se začínají těšit japonská piva (velmi podobná těm evropským), je stále standardní položkou v domácnostech, restauracích a barech.

V jižní části Japonsku je velmi populárním alkoholickým nápojem pálenka „shóchú“. Tento 30% destilát, vyroben ze syrových brambor (imo-jóchú) a z ječmene (mugi-jóchú), lze konzumovat s horkou vodou (oyu-wari), ledem, džusem či se sodou a citronem. 

Z japonských meruněk „ume“ se vyrábí sladké víno „umešú“. Ovoce je za čerstva nakládáno do shóchú a přidáno je množství cukru. Tento nápoj je možné pít chlazený před jídlem, během něj i po něm. V Japonsku se tradičním způsobem vyrábí také whisky „Suntory“. Sladový ječmen je často dovážen až ze Skotska. Tento nápoj je v Japonsku považován za módní, především u úspěšné střední třídy. 

Ačkoli jsou vinice v Japonsku na několika místech, většina vín se spolu s jinými alkoholickými nápoji dováží ze zahraničí.

Nealkoholické nápoje: olíbenými nealkoholickými nápoji jsou (mimo čaje, kterému věnuji zvláštní pozornost v příštím díle) ovocné limonády v plechovkách „Pocari Sweat“ a „Calpis Water“. K dostání jsou v prodejních automatech takzvaně „na každém rohu“ a mezi Japoncemi jsou velmi žádané...

V posledních letech se stala oblíbenou káva, která se podává v japonských čajovnách (kissaten), kavárnách a automatech. 

Pokračování příště…

Autor příspěvku: Lucie Almásyová ve spolupráci s projektem Japonsko v Čechách

© Japonsko v Čechách, 2009-2017
Šíření obsahu bez souhlasu Věry Trčkové není povoleno.
Web: STACH software  |  Design: Jan Junek
rss články | rss starožitnosti | výměna odkazů

Japonsko v Čechách je jedinečný projekt, který přináší milovníkům východního umění pravé japonské starožitnosti až do domu. Obrazy, sošky, porcelán a mnoho dalšího sami v Japonsku vybíráme a přivážíme do Čech