Japonsko v Čechách

English version

Foto

Džingasa - vojenský klobouk z období Tokugawa
Vykuřovadlo KO-RO, období Tokugawa
Figurka bůžka štěstí Hotei, období Tokugawa
Jídelní servis z období Tokugawa
Nádoba na drcení rýže, období Tokugawa

Japonská historická období: TOKUGAWA

10. prosince 2009

Pro milovníky japonských starožitností připravujeme seriál článků o jednotlivých historických epochách Japonska. Díl první se zabývá obdobím Tokugawa.

V roce 1600 Iejasu Tokugawa vyhrál bitvu u Sekigahary a dokončil tak sjednocení Japonska. Aby svoji nadvládu zdůraznil, přijal v roce 1603 titul šóguna a položil tak základy tokugawského šógunátu.

Funkcí šógunátní vlády, která sídlila v Edu (dnešní Tokio), bylo jednak spravovat majetek Tokugawů a kontrolovat jednotlivá jim poddaná knížata, ale také provádět politiku jménem civilní císařské vlády, která i nadále zůstala v Kjótu. Protože císař byl hlavním zdrojem legitimity císařské moci, jednali s ním s úctou a zdvořilostí a nikdy se ho nepokusili svrhnout.

Ve snaze zajistit politickou stabilitu přistoupili k omezování sociální mobility a stanovili čtyři společenské třídy (úředníky-samuraje, rolníky, řemeslníky a obchodníky). Dále Iejasu považoval křesťanství za nebezpečné, a tak byli jednak vyhnáni z Japonska misionáři ze Západu, ale také se každý musel povinně registrovat v místním buddhistickém chrámu. Kvůli pronásledování křesťanů došlo i k zpřísnění podmínek zahraničního obchodu, kdy postupně byli vypovězeny všechny evropské velmoci kromě Holanďanů, kteří ale mohli vstoupit jen na ostrůvek Dedžima v Nagasackém zálivu a jinam jim vstup povolen nebyl. Všem Japoncům byl zakázán výjezd do ciziny a těm, kteří v té době v cizině byli, návrat do vlasti. Nastalo tak více než 200 leté období izolace.

Přesto se nejednalo o období ekonomické stagnace, ba naopak díky vnitrostátnímu obchodu rostla ekonomika a i kultura zaznamenala nebývalý růst. K jejímu vývoji přispěla jednak vrstva samurajů, která do rukou místo meče vzala štětce, a také vrstva měšťanů. Dochází k rozvoji literatury, divadla i jiného umění.

Ale právě díky tomu se rolníci a samurajové dostávají do finanční krize. Šógunát se sice snažil vyřešit tyto problémy nejrůznějšími reformy, avšak marně. Kromě tohoto problému k  jeho pádu přispěly i přírodní pohromy a následné hladomory, také se snížil vojenský potenciál samurajstva a jeho loajalita k lenním pánům a šógunovi a v neposlední řadě požadavek Západních mocností k otevření Japonska. Navíc v čele šógunátu už nebyla tak silná osoba, jako byl první šógun Iejasu, a tak byl konec neodvratitelný. Roku 1867 rezignuje poslední šógun Keiki a moc je symbolicky předána zpět do rukou císaře.

Zdroj: Dějiny Japonska, E.O. Reischauer

Pavlína Stachová

Pavlína Stachová

Z období Edo (Tokugawa) nabízíme například:
Dřevění lvíčci KOMAINU
Meč Wakizaši
Figurka bůžka štěstí
Nádoba na přípravů rýžových koláčků omoči
Mantra Budhy Amitábhy
Keramická váza s motivem ptáků a květů
Párové vázy bohatě zdobené
Meč ze slonoviny
Jídelní set, lakované dřevo
Ohniště Furo a kotlík Kamma
Zásobnička
Kamínka HIBAČI

© Japonsko v Čechách, 2009-2017
Šíření obsahu bez souhlasu Věry Trčkové není povoleno.
Web: STACH software  |  Design: Jan Junek
rss články | rss starožitnosti | výměna odkazů

Japonsko v Čechách je jedinečný projekt, který přináší milovníkům východního umění pravé japonské starožitnosti až do domu. Obrazy, sošky, porcelán a mnoho dalšího sami v Japonsku vybíráme a přivážíme do Čech